Přehled článků  Oracle CD2500 MkIV

Oracle CD2500 MkIV

23.9.2019 15:27  |  Recenze

Kanadská značka Oracle o sobě říká už od založení v roce 1979 to, že sestává spíše z umělců, kteří sochají objekty schopné reprodukovat hudbu, než že by šli cestou výroby přísně technických zařízení. Na vzhledu jejich gramofonů i přehrávačů je to pak poznat na první pohled, protože se jednoduše liší od valné většiny konkurence. Vrchovatě to platí i pro nejvyšší CD přehrávač v nabídce, čtvrtou generaci CD2500 (a pro úplnost samozřejmě i pro na jeho základu postaveném transportu CD2000 MkIII).

 

Na první pohled připomíná extravagantní přehrávač vznášející se noblesní kosmickou loď - může za to robustní akrylová základna (42,5 x 36,3 cm) na delrinových nožkách, z níž stoupají čtyři nohy s uvnitř ukrytými mohutnými pružinami a dvanácti dalšími blíže nespecifikovanými prvky z různých materiálů, které zajišťují dokonale "plovoucí" prostředí". Z jednoho kusu hliníku potaženého polyuretanovým lakem vybroušené šasi je jemně tvarované, má hmotnost poctivých 16 kg a zásadním prvkem je "poklop" přímo uprostřed horní plochy (jeho horní plocha definuje celkovou výšku 15 cm), který po odklopení odkryje mechaniku s černým nylonem v okolí laseru a mocným magnetickým pukem, který CD udrží ve správné poloze (Oracle byl mimochodem v 70. letech jedním z prvních, kdo těžký puk prosadil jako běžnou věc u gramofonů).

 

Druhým dominujícím prvkem je pak do akrylové základně zapuštěný box, který vpředu končí malým dvouřádkovým displejem a plochou s pěticí základních ovládacích tlačítek (ne že by pěkný hliníkový dálkový ovladač nabízel tlačítek o mnoho víc). V části zadní se rozšiřuje a otevírá pohled na dva páry výstupních analogových konektorů (XLR i RCA), digitální vstupní a výstupní koaxiální konektor a konečně atypický obdélníkový konektor, který připojuje napájení z mimořádně naddimenzovaného externího zdroje, jehož jedinou slabinou se zdá být poněkud neestetický vzhled.

 

Na antivibračním systému na bázi pružného Delrinu je postavena také použitá mechanika - tento několika stupňový systém odpružení vychází z konstrukcí používaných na firemních gramofonech, konkrétně třeba modelu Delphi (který pak tento přehrávač připomíná právě i vzhledem a stejně jako u gramofonu lze třeba na šasi zavěsit - na místa definovaná černými hroty - závaží ke kontrole mikrovibrací). Jedná se o mechaniku Philips CD PRO 2LF, která podporuje běžný CD standard.

 

O zpracování signálu se v CD2500 MkIV starají čipy Burr Brown 1792-AG, díky nimž lze krom standardních rozlišení z kompaktních disků využít plné podpory 24 bit / 192 kHz PCM signálu z koaxiálního vstupu. Přehrávač má pak čtyři diskrétní analogové moduly, kterými vede zpracované signály.

 

Výrobce udává u přehrávače excelentní dynamiku 123 dB a odstup signálu a šumu 129 dB, celkové harmonické zkreslení nepřesahuje 0,0015%, přičemž pracovní frekvenční rozsah na analogovém výstupu je 10 - 50 000 Hz (+/- 0,3 dB).

 

Přehrávač Oracle CD2500 MkIV jsme poslouchali v pražském studiu Voix, kde mu společnost dělaly zesilovače Viola Crescendo a Concerto (přepnuté do můstkového monoblokového režimu), případně Anthem STR Integrated. Porovnávat jsme mohli třeba s dCS Network Bridge nebo Oracle Paris CD, ale třeba i s PS Audio DirectStream Memory Player / DirectStream DAC. Poslouchalo se přes OceanWay Sausalito, Wilson Audio TuneTot nebo Paradigm Monitor SE 6000F a to přes napájecí kabely PS Audio a signálové a reproduktorové kabely Genesis.

 

Už od prvních tónů "The Hunter gets captured by the Game" od Massive Attack ("Batman Forever" | 1995 | Atlantic | 7567-82759-2) bylo cítit sametovou eleganci charakteru přehrávače, takovou tu příjemnou, vřelou a bohatou harmonii vlastní dobrým gramofonům, zde dosaženou ale v digitálním světě. Přehrávač se umí krásně a snadno nadechnout, dosahuje velkého objemu v uvolněném, měkkém basu a přesto má zvuk v nejnižších kmitočtech mocnost, váhu a důraznost, má takový ten jako láva nezastavitelný, hutný bas, který vám cítíte fyzicky, která je dobře oddělený a přitom se vine jako hedvábná nit, aniž by se maličko těžší, ale dobře definovaný zvuk tlačil pocitově kupředu víc, než mu po právu náleží. Je to vlastně krásný bas, ač ne utažený, ač ne dokonale artikulovaný - u Oracle se zjevně snažili zbavit pocitu technicistní suchosti a povedlo se.

 

Také vokál v už tak sametové nahrávce "Walk on by" Diany Krall ("Quiet Nights" | 2009 | Verve | 0602517981256) byl krásný, sladký, bohatý a barevný, byl vysloveně sytý a hlaďounký, až byste chtěli vstát a hledat v řetězci onu "kulatící" elektronku. A přeci přes vší uvolněnost a to, kterak nenuceně a bez tlaku vyznívá, máte pocit, že zpěvačka opanovala prostor, že jí náleží přirozená dominance v nahrávce a že střední pásmo s krásnou jemností vytéká vpřed. Pod vší tou relaxovanou pohodou je ale cítit, že přehrávač nabízí dobré rozlišení, že jen nepatrné množství toho typického neklidu na pozadí signálu nechává skvěle vyniknout transparentnost nahrávky a že detaily a nuance vynikají nenásilně a samozřejmě v míře sebevědomě high-endové.

 

Taktéž cinkání kovových instrumentů na nejvyšších frekvencích v "Indigo Dreamscapes" DeJohnetta, Methenyho, Hancocka a Hollanda ("Parallel Realities Live..." | 1993 | Jazz Door | JD1251/52) bylo jemné, klidné, lehce hebčí, ale navzdory tomu nádherně čisté a konkrétní. Pomáhá tomu i rozmáchle velký, ale nijak vulgárně dominující objem výšek, které zní s rychlostí a lehkostí, aniž by to ale prvoplánově dávaly najevo. Nakonec seznáte, že tu není žádná éteričnost nebo zjemnění, stejně jako nemístné zvýraznění a přeostření - bez tlaku na pilu jsou tu prostě jasné, delikátní a křehké výšky, které nesází na tu nejpreciznější analytičnost, ale na klidné, dospělé vyznění.

 

Razantní Straussův "Radeckého pochod" ("Dynamic Experience Classic Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS-6111139) ukázal svou dynamikou velmi neběžný charakter CD2500 MKIV - jasně dynamiku vnímáte, dynamické kontrasty mají solidní suverénnost a zvuk má sílu, mohutnost a přesto je to celkově uvolněné, nenašponované, jaksi poklidně dýchající a hrající s nadhledem, bez zjevné snahy - je to jaksi noblesní styl, nesnažící se o takový ten suchý, rychlý a drtivý bombastický efekt. A přesto - jak už bylo řečeno - dynamika nepůsobí nijak zkroceně nebo ušlápnutě, naopak.

 

Totéž by se dalo vlastně říct i o rozlišení, které Oracle tak nějak samozřejmě nabízí, aniž by exhiboval nějakou analytičností. Přesto zpěv Benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos v jejich "Puer natus est nobis" ("Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725) byl čitelný bez překážek, bez těžkostí, s tak nějak velmi přirozenou a nekomplikovanou přirozeností. Možná za tím stojí i proporčně veliký zvuk, který se nadechne a roztáhne všude kolem vás a s lehkostí a grácií umí přenést do prostoru i pocit z chrámové akustiky, v níž byla nahrávka sejmuta. Nemůžete říct, že byste slyšely každé zašustění roucha, každý pohyb papírů partitury nebo každého ze zpěváků v dokonale izolovaném prostoru, ale v naopak mimořádně organicky propojeném celku všechno tak nějak dává smysl. Oracle tak neslouží jako zvukový mikroskop, ale přesto zcela samozřejmě patří do high-endových sfér.

 

Okouzlující byl také prostor nahrávky "Flamingo" z desky "Tijuana Moods" Charlieho Minguse (2000 | BMG France | 74321749992) - široký, veliký a vzdušný. Scéna měla skutečně prostor, kde mohly vyniknout neutlačené nástroje s poctivými proporcemi, obklopené vzduchem, zasazené do homogenně spojitého celku, který před vámi přehrávač načrtne. Scéna vůbec patří k těm opravdu, opravdu velikým a opět je nutné říct, že přes vší uvolněnost a měkkost je vlastně naprosto přehledná, tak jak zákon pro čtyřsettisícový komponent káže.

 

Oracle CD2500 MkIV je ale hlavně hudebně krásný, dokáže vás přimět hudbu vysloveně prožít a proniknout do ní. A je vlastně díky měkčímu a sametovějšímu stylu trochu jedno, jaká je to nahrávka - třeba i trochu tvrdší "The Queen and the Soldier" od Suzanne Vega ("Tried and True - The Best of" | 1998 | A&M | 540 945-2) vyzněla s lehkostí, bez útočnosti, bez nepříjemností, bez stresu. Přehrávač umí odfiltrovat jakoukoliv tvrdou hranu a přesto jaksi vytáhne a vystihne muzikální podstatu nahrávky samé. A neznamená to, že něco předstírá nebo zamlžuje, jen výstup podává trochu ve svém vlastním stylu, který je ovšem mimořádně muzikální.

 

CD přehrávač Oracle CD2500 MKIV je velmi zvláštním počinem i na poměry exotického high-endu, který už leckdy v této cenové relaci najdete. Jeho vzhled je zvláštní kombinací retro stylu a futurističnosti a přesto v reálu velmi dobře funguje, snad i proto, že tvary jsou definovány technicky promyšleným záměrem a ne jen tak samoúčelně. To samé by mohlo platit i o technické stránce, neb ačkoliv jednotlivé součástky nejsou výkřikem těch nejaktuálnějších technologických možností, jejich implementaci byl zjevně věnován čas a výrobce tak vyladil přehrávač tak, že je zcela prostý jakýchkoliv charakteristik, které by posluchače vedly k pocitu techničnosti nebo strohosti. Zde vládne hudebnost v mnohých barvách, v živosti, organičnosti a nenásilnosti, vládne tu uvolněná samozřejmost a ač přednes určitě není neutrální, dokáže velmi dobře zprostředkovat cosi, co bychom mohli označit jako podstatu hudby. Oracle vytvořil výtečné CD pro ty, kteří mají rádi svou hudbu krásnou.

 

Kč 520 000,-

 

Zdroj: Hi-Fi Voice, 23. 8. 2019

 

 

 

Galerie
Přehled článků